Thajské Krabi – den třetí, cesta za Buddhou
Třetí den jsme vyrazili na místo zvané Tiger Cave Temple. Je to rozsáhlý chrámový komplex. Na vrcholu hory je pak zlatý Buddha, ke kterému se dá dostat pouze po strmém schodišti (celkem 1260 schodů). Vše je doplněno sítí jeskyní (ty byly ovšem nepřístupné a zrovna zde probíhaly opravy).
Jakmile jsme se vyšplhali k Buddhovi, připadali jsme si opravdu výjimečně. Jednak zdolat tolik schodů, navíc opravdu příkrých a velmi vysokých (evropskými normami by tohle nikdy neprošlo), dodá člověku pocit výjimečnosti. Po pár stovkách už začínáte myslet, že to nebyl zase tak dobrý nápad… Ale jakmile je člověk za půlkou, pak už je škoda se vracet. Navíc turisté, co už sestupují dolů, nás povzbuzují, že už „jenom kousek“ a jsme tam.
A když k tomu přičtu ještě západ slunce a úžasný pohled do okolní krajiny, tak to prostě stálo za to. Už jen představa, jak to sem někdo dokázal vynosit a všechno to tu postavit… No připadáte si, jako když koukáte na zázrak (spousta z nás považovala za zázrak už jen fakt, že jsme tu cestu vzhůru přežili v tom vedru 😉 ).
Jen pro zajímavost, některé schody jsou více než 30cm vysoké, takže doporučení, že by měl být člověk fyzicky zdatný, pokud chce dojít až na vrchol, je opravdu správným doporučením. Po cestě, asi tak v první třetině, jsme potkali funící paní (podle vzhledu evropanku), která, celá rudá v obličeji, sotva dýchala a prý to asi vzdává a jde dolů… Což asi nejspíš i udělala. Na druhou stranu, když jsme se dostali nahoru, byla tam i rodinka s malým klučinou (cca 5 let) a ten cupital (alespoň v té posled ní části, co jsme měli možnost vidět) po svých. Takže při troše snahy se to zvládnout dá 🙂
Cesta dolů už nebyla tak fyzicky náročná, ale v poslední čtvrtině na nás číhaly opice, které berou všechno. Na zemi tam ležely například znehodnocené sluneční brýle a prázdné igelitky od turistů, kteří si neuchránili své svačiny. Dobře organizovaný gang jen číhá na správnou příležitost a možná kdybychom nebyli ve skupince, dopadlo by to mnohem hůř.
Na nás se vrhl jeden opičák a přetahoval se s námi o tašku, ve které jsme měli vodu. Než stihly přihopsat posily, tak jsme se naštěstí stačili vzdálit do míst, kde bezprizorně pobíhali nějací psi a kam si opice evidentně netroufaly. Takže respektování cedulí, které nabádají k tomu, aby nikdo opice nekrmil, jsou více než na místě. Nejsou to přátelská stvoření a nemají v plánu turistům poslušně pózovat, pouze číhají komu co seberou k jídlu, protože lidské jídlo jim evidentně moc chutná.
Tak to je pro třetí den vše. Každý den, který jsme na Krabi byli, jsme si náležitě užili. Den čtvrtý již brzy zde : Jak jsme cestovali dále…
Nejen do Thajska – Nezapomeňte s sebou na cestu cestovko od nás 🙂
